Každý den 4 násilně odebrané děti rodičům. Každý týden 2 děti, které zemřou v "dokonalé" péči pěstounů. Každý měsíc víc a víc přechodných pěstounů v ČR...
Pod tíhou masivních* celosvětových protestů proti norskému barnevernetu je teď nejčastější argument jeho zastánců, že bychom se neměli plést do záležitostí jiného státu. Níže uvádím tři oblasti, proč bychom se naopak měli angažovat ještě více.
1) PORUŠOVÁNÍ ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV
V Norsku jsou denně násilně odebrány 4 děti - zde vycházím ze statistik norské ambasády, která přiznala za rok 2014 1 665 před rodiči "chráněných" dětí. Celkem byla změna výchovného prostředí řešena u 9 600 dětí (patří sem i sirotci, děti žádající o azyl apod.). Když se v ČR mluví o tom, že je ročně odebíráno kolem 2 000 dětí, jsou započítány právě i ty, kterých se matky vzdaly už v porodnici, děti z babyboxů apod., tedy ne přímo jen od rodiny odebraní potomci. Číslo 2000 je orientační, skutečný počet nikdo neví, protože kvůli ochraně dítěte nejsou nikde jména = jedno dítě může být započítáno i 3x. Pokud vezmeme v potaz ještě téměř 2x větší počet narozených v ČR než v Norsku, zjistíme, že v Norsku je skutečně mnohem více "obětí" juvenilní justice než u nás.
Za všech okolností bolestivým vytrhnutím ze známého prostředí ale pravý teror teprve začíná, protože rodič může dítě vidět třeba jen 2x ročně na 2 hodiny a často mu nemůžete ani zavolat na narozeniny. Když už k takto zoufale omezenému kontaktu dojde, je to jen pod přísným dohledem policie a úředníků, kdy nesmí dítě ani obejmout, natož mu říct, jak moc jej miluje a chybí mu. Schůzka by byla okamžitě ukončena, protože prý představuje pro své dítě riziko. To je naprosté porušení práv dětí i rodičů a proti tomu je třeba bojovat! Není možné, aby někdo vyrval pro pochybné důvody z náruče novorozence a přesvědčoval vás, že nejlepší zájem kojence je láhev a pěstoun! V Norsku je totiž možné odebrat dítě z preventivních důvodů, pokud si pracovník sociálky myslí, že by rodiče výchovu do budoucna nezvládli. Více k tomu v článku o "barnevern-mama" Kari Killién, která je povinnou četbou všech pracovníků BV.
Je to systém, který sice na jedné straně dělá z dítěte boha a uzná jeho výpověď, i kdyby byla dosažena zavádějícími otázkami, ale pak odmítá akceptovat jeho přání (a právo!) být s rodiči. Osobně budu vždy bojovat proti ideologii, která dělá z rodičů podřadné roditele a prarodičů neexistující osoby - ať je to v Norsku nebo třeba Tramtárii.
Navíc např. v případu nemocné holčičky nebylo nic, co rodiče mohli udělat "více Norsky". Neporušili jediný norský byť třeba nepsaný zákon, jen chtěli mít možnost vyjádřit souhlas s léčbou vlastní dcery (viz zde) = ani argument "jsi v Norsku, dodržuj norské zákony" neplatí.
2) VYSOKÁ MÍRA SEBEVRAŽD DĚTÍ V PÉČI BARNEVERNU
V ČR momentálně trpí až čtvrtina všech dětí tzv. syndromem zavrženého rodiče, většinou otce, ale zde je to horší - zavrženi jsou oba rodiče. Navíc zde není "nepřítelem" primárně partner, ale přímo stát, který by vám měl přece být nápomocen. Tomu jsou ale přednější pěstouni. U nich by mělo být dítě v bezpečí a zbavit se všech traumat, přesto tomu statistiky neodpovídají a ročně v péči pěstounů umírá 95 dětí! A podle velmi seriózního každoročního NOVA-reportu (rok 2014, str. 170) toto číslo každým rokem narůstá. Ve srovnání s dětmi vychovávanými normálně rodiči je také neskutečně vysoké. Autorku studie, Elisabeth Backe-Hansen, si můžete můžete poslechnout zde. Další kritika v souvislosti s vysokým počtem sebevražd dětí pod ochranou barnevernu zde.
Opravdu si z nich chceme brát vzor? Sami Norové tomu očividně zabránit neumí, potřebují pomoc zvenčí!
3) NORSKO SE NÁM TAKÉ VMĚŠUJE DO NAŠICH ZÁLEŽITOSTÍ - A NE MÁLO!
Paní Marksová nám tvrdí, že sem norský systém nezavádí. Nevěřím jí:
a) tvrdila, jak má s Norskem problém jen jedna rodina, přitom jich je min. 6 (proslov Tomáš Zdechovský 16. 1.) = podle všeho zveřejnění nezveřejnění, stále mizivá šance na vrácení dětí...
b) alespoň podřízení ministryně přiznali opak a na dotaz i uvedli, k čemu přesně se využívá norských fondů - velmi zajímavé čtení, hlavně ty sumy a programy KA č. 1 až KA č. 6
c) v tomto roce je v ČR plánováno navýšit počty pěstounů NA PŘECHODNOU DOBU o 1 500. V rozpočtu jsou na tento typ péče vyhrazeny 4 miliardy korun.
- ad b) a c) = Norsko se nám vměšuje do našich věcí! Kampaň #protikorupci s norskou velvyslankyní vyznívá v tomto kontextu opravdu více než komicky!
Netvrdím, že pěstouny nepotřebujeme (ty dlouhodobé rozhodně ano), ale nechci, aby byli univerzálním lékem na vše jako právě v Norsku. Pracujme s rodinou, není-li to možné, umísťujme děti primárně k příbuzným. Kotě také bude více prospívat u "tety" kočky než u psa! Podporujme rodiny, ať žádné dítě nemusí žít s otázkou "proč mě rodiče nechtěli"? A mějme na paměti, že žádný rodič není dokonalý! Pěstouni jsou také jen lidé!
Na závěr krátké video z pražské demonstrace proti barnevernetu! Opravdu chceme hlavně Norům pomoci revidovat systém, který vykazuje až příliš mnoho chyb!
*např. Irsko 1 600 lidí, Vídeň 4 000, rumunská Oradea (Sedmihradsko?) 10 000 - protesty dále plánovány v Indii, Austrálii, Brazílii či na Jamajce = to není ČESKÁ hysterie!!! S barnevernem mají tak nějak "zkušenosti" všude. A kdo nemá, vidí tu absurditu nejen odběrů, ale hlavně následné "práce s rodinou", kdy rodiče smí dítě vidět jen pár hodin ročně a celkově je s nimi zacházeno hůře než s vězni, které příbuzní mohou navštěvovat pravidelně.
PŘIZPŮSOBÍTE SVŮJ NÁZOR FAKTŮM NEBO FAKTA UPRAVÍTE NÁZORU?
