Hluboce mnou otřásl případ podle jednoho obrázku "určitě zneužívané" holčičky z Nýrska. Nejsem sice přímo vystudovaný psycholog (mám z psychologie jen státnici na PedF UK a maturitu), ale už jen z pohledu matky se přikláním ke skupině lidí, kteří uznávají vinu speciální pedagožky, která stála na počátku celé tragédie.
Vždyť je to jen obrázek!
S psychologickým testem "začarovaná rodina" jsem se setkala už na gymnáziu v rámci volitelných seminářů psychologie (2 roky 2 hodiny týdně, proto bylo možné z předmětu extra maturovat). Už tehdy jsem si říkala, že to přeci vůbec není objektivní, natož směrodatné, posuzovat psychiku dítěte podle obrázku. V obrázku, i třeba s komentářem, může vidět každý něco jiného (např. nádherný obraz Slunečnice od Vincenta van Gogha se ve své době shledal jen s výsměchem a nepochopení okolím autora dohnalo až k sebevraždě). Zvlášť v dnešní době, kdy jsme všichni v rámci posilování demokracie nuceni mít na vše vlastní názor a oponovat.
Hlavně jsem si ale vzpomněla na sebe někdy v 7. třídě na ZŠ. Ve výtvarce jsme měli všichni za úkol různými čarami pospojovat papír a vymalovat jen každé liché políčko. Takové cvičení na koncentraci a přesnost malby. Když jsme asi po týdnu měli suplovanou hodinu "dělejte si co chce, ale buďte ticho", z nedostatku vlastní invence jsem něco podobného znovu nakreslila. Suplující učitelka mi pak řekla, že mám rozpolcenou osobnost a hnala mě ke školní psycholožce. "Vždyť je to jen obrázek!" ... "A ten dokazuje, že máš rozpolcenou osobnost!" Mělo to jediný efekt, už jsem pak vůbec nekreslila. Raději nic, než poslouchat nesmysly založené na zbrklém úsudku.
Psi přeci štěkají = hádky
Další mé setkání s tímto testem bylo v případě kolegy manžela. Jeho žena si našla milence a chtěla se s ním rozvést. Štvala proti němu kde koho a kde co, chtěla úplně zamezit styku s dětmi. Vyžádala si test od psycholožky. 7letá dcera nakreslila rodinu jako psy. Místo toho, aby (údajně soudní) psycholožka ocenila, že "jsou všichni na stejné rovině a dokáží držet pohromadě" (teda až na matku, ta byla dost mimo střed tátu psa s dcerou a bráškou psem), interpretovala vše po svém. Děti a otec na sebe doma štěkají, hádky jsou na denním pořádku - doporučuji rozvod.
Jaké byly podmínky testu?
Dívám se na obrázek Lucinky z Nýrska. Nemůžu si pomoct, přijde mi, že první úkol bylo "namaluj prasátko", takový vtipný "psychologický test" hlavně pro dospělé kolující po internetu. Psycholožka povzbuzena výsledky - velkým ocáskem značícím sexuální život, vybízí holčičku k začarování sebe, a poté ještě ostatních členů rodiny (mamka a sestra malovány úplně jiným stylem). Proč si to myslím? Dívka tam přece přišla, aby ji logopedka rozmluvila. Pochybuji, že ji při první hodině nechala samotnou v místnosti jen s úkolem "nakresli zvířátka, vrátím se za 30 minut".
Vidím, že všechny ocásky zvířat jsou dost nestandardní a chundelaté, nevyvozuji z toho tedy, hlavně s ohledem na věk, žádný závěr. Délka ocásku má ukazovat kvalitu mého vlastního sexuálního života, cizí přeci neposoudím ani podvědomě.
V tom obrázku prostě žádné alarmující zprávy nevidím, spíš vnímám důležitost otce pro dívku a asi trochu nezájem matky věnující se spíše sestře. "Dotýká se prase oslíka?" Na kresbě u sebe - ano, dotýká se. Mnohem správnější a hlavně ne subjektivní otázka pro test by byla: "Jak se k sobě chovají oslík s prasátkem?" Holčička je přeci chytrá, dokázala by na to odpovědět. Vynechávám to, že to měl být kůň, dívka ho jen neumí nakreslit. Na to se "logopedka" nezeptala a ani se neptala, co pro Lucinku znamená prase.
Zadek je přeci jen část těla!
Celkově se opomíjí faktor, že děti si často vymýšlí a v 5 letech je jejich život plný fantazie, svět vnímají jinak, než my dospělí. Sousedky syn ve školce nakreslil vyšpulenou prd**. "Jej, kde si to viděl, Vašíku?" "Tatínek mi to ukazoval na internetu!" ... Už voláte sociálku? Příhoda je z období halloweenu, klučík s otcem prohlížel na googlu pro inspiraci obrázky vydlabaných dýní a jedna z mnoha holt byla upravená jako zadek, který mimochodem chlapec (zatím) vnímal pouze jako část těla, podobně jako ruce a nohy a až touto příhodou se naučil, že zadek se nekreslí.
Lucinka se naučila, že prase není obyčejné zvířátko, ale symbol smilstva.
Jak probíhaly konzultace s psychology?
Jak se tedy mohlo stát, že i psycholožka sdílela názor logopedky? Jednoduše, zapůsobil pygmalion efekt (stane se to, co očekávám). "Mám tu kresbu holčičky, kdy má otec prase dlouhý ocas a ona je osel - to je zneužívání, viď?" Jestli opravdu došlo k nějakému dalšímu vyšetření (určitě nic odborného s dostatkem času, to by bylo ve zprávách uváděno), tak pod dojmem "kdo hledá, najde". A zrovna v této oblasti se vždycky dá něco najít...
