Bývalý asistent Petra Macha Martin Pánek se snažil dělat chytrého a jako správný člen Svobodných napadl článek europoslance Zdechovského, v němž vystoupil proti euroskeptikům a brexitu. Pánkův článek sice obsahuje nějaká fakta, ale jen taková, která se autorovi hodila. Realita je přitom úplně jiná.
„Normální člověk, nezapletený do struktur EU a nehrající dotační ruletu, nevidí z těchto peněz (pozn. myšleno z eurodotací) ani pětník, avšak členský příspěvek je placený z jeho daní. A dotaci na svoji firmu pak dostane jeho konkurent, který mu zničí živobytí. Skutečně férový a měkkosrdcatý systém. Zaplaťte nám výpalné a my pak podpoříme vaši konkurenci,“ píše Pánek ve svém blogu. Ano, reálně člověk ty peníze někde v kufříku nevidí podobně jako svou výplatu, protože převody probíhají elektronicky. Na http://www.fondyeu.eu/podporene-projekty se ale přesně dá najít, kam peníze šly, komu a jak byly využity – včetně grafického znázornění vazeb jednotlivých subjektů v projektu (tzv. mapa vztahů podle obchodního rejstříku).
Celkově máme:
26 826 příjemců
754 482 000 000 Kč jako celkovou alokovanou částku
28 125 000 Kč je průměrná výše podpor
Největšími držiteli dotací jsou:
- Ředitelství silnic a dálnic ČR - 80 542 226 481,- (ano přes 80 MILIARD)
- Správa železniční dopravní cesty, státní organizace - 70 755 931 351,-
- Ministerstvo práce a sociálních věcí - 18 344 651 786,-
U prvních dvou je vcelku jasné, kam peníze šly. Při rozkliknutí odkazu na dotace MPSV se dozvíte, že to není žádné „zelené gender“, ale vlastně jen projekty podporující zaměstnanost, rekvalifikace a další společensky účelná pracovní místa.
Že existují projekty, kde došlo k zneužití dotací? ANO, ale to fakt není o EU, to je o lidech. Podvody byly a budou. EU si to naopak velmi hlídá a důsledně pak žádá navrácení dotací – viz tento článek z Echo24, kdy ČR měla vrátit 810 mil, ze kterého si ještě dovolím citovat: „Hůře než ČR podle ministerstva dopadly některé další státy EU. Například Itálie by měla vrátit 45 milionů eur (1,21 miliardy korun), Francie pak 129 milionů eur (skoro 3,5 miliardy korun).“
Stejně tak je o lidech, kdo si o dotace zažádá. Opravdu si nemyslím, že jde černobíle říci „dotace kazí trh a jen podporují konkurenci“. To, že je nějaký veřejný subjekt/ podnikatel schopný tu dotaci získat, je pro mě spíš znamením toho, že ten člověk je šikovnější než konkurence – i ten druhý měl stejné podmínky k tomu podat žádost a grant získat. Konkrétně tenhle argument mě u člověka od Svobodných hodně překvapil, protože v pravicové politice se vyzdvihuje hlavně individualita a schopnosti, tedy jde o rovnost příležitostí, ne výsledků. Podvody s veřejnými zakázkami mi tu taky nezmiňujte, to zase je o lidech a ne o EU.
Určitě by šlo jednotlivé části textu rozebrat více, což mimochodem udělalo opravdu nemálo lidí v diskuzích - skutečně věcně a s víc zdroji než jedním výzkumem, který se zrovna hodí (volební průzkumy u nás se také nejen značně liší jeden od druhého, ale hlavně od reality), bylo by to ale dlouhé a veskrze nudné. Omezím se proto na to, co mě u euroskeptiků "trápí" nejvíc. To je fakt, že prostě hlavně křičí „freedooom“ (svobodu), a to bez ohledu na následky a až pomalu za cenu vlastního života, i když se skutečnou svobodou pak neví, co dělat – viz dnešní rezignace Farage.
SVOBODU! ........ (internet)
Podobně jako Zdechovský ve svém blogu Lenost a další nesmysly Nigela Farage v tomto představiteli „brexitu“ nespatřuji nic jiného než líného a v podstatě neschopného lháře, který svou rezignací z neplaceného postu lídra UKIP (v placeném postu europoslance v nenáviděném EP zůstal...) dokázal jen svou politickou zbabělost. On nemá co nabídnout, neví, co dál. Můžete mi říkat, jak chcete, že si své odmakal, svého cíle dosáhl, odpočinek si zaslouží, ale on není aktivista, aby si mohl po „cíli“ odpočinout. Je politik a po těch se z logiky věci musí žádat vedení. Brexitem se naopak dostal na začátek cesty. Že má „zavřené dveře“? Schopný politik si najde cestu, jak nějaké otevřít. Když ne dveře, tak okno. O tom ta politika je. A ukažte mi euroskeptika, který by nyní věděl, jak dál a je schopný vedení. Ano, existuje jedna kniha, že to dál teoreticky jde - no, ehm, papír snese leccos (o Utopii taky existuje kniha - dokonce od Thomase Mora! Vy ho neznáte???).
Neobhajuji tu EU za každou cenu (to si ani nezaslouží), pouze a jen kritizuji až zoufalou touhu „prostě vystoupit! Včera bylo pozdě!“ založenou na mnoha mystifikacích (takové přizpůsobování faktů názoru, ne názoru faktům), nezřídka neznalostech a hledání univerzálního nepřítele, na něhož můžeme svést svou vlastní neschopnost.
Z mého pohledu je EU reformovatelná. Je to možná „sňatek z rozumu“, ale jakýkoliv rozvod bude z bláta do louže a než by se to spravilo (jestli vůbec), prošli bychom si peklem. Když zůstanu u příměru k manželství - dokud je zájem společně bojovat, má to smysl. A eurorealističní lídři schopní reformy jsou.
