Protesty proti norské péči o dítě: - Ministerstvo - vezmeme to vážně - http://www.vg.no/nyheter/utenriks/internasjonal-politikk/departementet-om-protester-mot-norsk-barnevern-tar-det-paa-alvor/a/23616623/

Je tam skvělá diskuse

Lépe pomáhat dětem, než napravovat dospělé - http://www.adressa.no/meninger/kronikker/2016/02/09/Bedre-%C3%A5-hjelpe-barn-enn-%C3%A5-reparere-voksne-12131481.ece

""Příkaz k odebrání do péče by měl být až POSLEDNÍM řešením, a než k němu dojde, musí se CPS snažit nejdřív hledat různá opatření podpory.

Potřebuje-li dítě zvláštní péči, tak aby nedošlo k odebrání do CPS, je třeba hledat náhradní pečovatele V RODINĚ dítěte a úzkém okolí.. "

Norsko, velmoc systémového týrání dítěte...

KARMA..

Neuvěřitelné čtení. Mám obavu, že tuhle zrůdnou instituci nám sem chce zavléci soudružka Marxová s přispěním Norských fondů. Braňme naše děti.

Tuto zrůdnou instituci již tady máme - OSPOD, orgán sociálně právní ochrany dětí. Dělá podobné věci, akorát se o tom tolik nepíše...

Co tím přesně myslíte, paní Šindelářová?

A máte nějakou vlastní představu o systému ochrany dětí?

O ochranu dětí se musí starat vždy rodina, včetně té rozšířené a pak to může být, na základě nějakých dohod, nebo smluv, kdokoliv. Časem by se určitě přišlo na nějaký optimální způsob, který by hájil přirozená práva dítěte lépe, než jakýkoliv umělý konstrukt dneška.

Ano, a především - nejednat s rodiči stylem - presumpce viny !

No, v mém okolí mám s OSPODEM spíše opačné zkušenosti....

A co se týká tohoto konkrétního případu, pane Kšíre - tam bylo dlouho dítě u psychicky nemocné matky, evidentně neschopné se o ně řádně starat. Jak byste to řešil vy? Když ta širší rodina taky nefungovala a dítě běhalo nad ránem po ulici v plenkách?

Taky mám s OSPOD osobní zkušenosti hodně špatné a jakkoliv si myslím, že to nebylo ze zlé vůle, komplikuje to často život tak, že se přistihuji s názorovou shodou s Františkem Kšírem, což se mi často nestává.

O děti se dle mne má postarat rodina. Užší nebo širší. Intervence státu nemají vysokou efektivitu a nakonec celou situaci stejně rozhodnou děti - takže čím dřív by tak učinily, tím lépe pro ně.

Je to vždy o tom, že tvrdím, že násilí není vhodný způsob při organizování lidské společnosti. Mnoho lidí mně v určitých oblastech, které se jich dotýkají, nebo s nimi mají své zkušenosti, dávají za pravdu, ale ti samí lidé pak v jiných situacích, mají pocit, že více státního násilí by daný problém vyřešilo. Jenže z dlouhodobého hlediska, pokud začneme násilím organizovat lidem jejich nenásilný život, dostaneme prakticky vždy opak toho čeho jsme chtěli dosáhnout.

To je i případ řešení dětských práv a jejich ochrana. Na začátku byl jako vždy dobrý úmysl, ale výsledkem je více a více rodin a dětí, kterým systém chce pomoci tak, že jim v reálu ubližuje.

V řadě případů (školství atd.) s Vámi nesouhlasím, byť současný stav se mi nelíbí, Váš přístup je pro mne příliš radikální a (v případě školství) mám pocit, že už současné rozvolnění pravidel vede do....kytek.

Ale to, že rodina je nedotknutelná vnímám jako základ všeho. A o tom, že současný systém dokáže neskutečně ničit všechny zúčastněné je fakt. Háček je v tom, že když (v dobré vůli pomoci dětem) způsobí rozkol dospělých či vztahový kolaps, dětem to nepomůže.

Myslím, že u nás jeto podobně jako u norského Barnevernetu - stovky místních pracovišť a na každém jiný přístup - tu odebírají děti jako na běžícím páse, někde pracují s rodinou a jinde (denně se stýkám s dětmi a učitelkami městské části, kde bydlí jak bohatá vrstva - jedna škola - tak sociální případy - jiné školy - a také Praktická škola, kam dříve spadaly i ty zanedbané sociální případy) prostě nechají věci dojít tak daleko až se stane nějaký velký průšvih (např. mediálně známý chlapec s připínáčky...matka z Kuřimské kauzy zase pracovala jako asistentka u jednoho přednášejícího pedagoga, který její děti považoval za "dobře zvládnuté...) .

S ohledem na tyto zkušenosti si nemyslím, že by péči o všechny děti zvládala byť i širší rodina. Velmi častým fenoménem sice je, že děti si berou příbuzní do pěstounské péče, mnohdy se ale jedná o "papírový" krok, kdy celá rodina žije pod jednou střechou a navíc mají ten pěstounský příspěvek....

To, že dětem je cítit po cigaretách i gumová plavecká čepice považuji pouze za zanedbatelný znak věcí příštích.

Jedná se děti, kde je alkoholismus rodičů na denním pořádku, žijí na ubytovnách, nenosí pomůcky, neplatí příspěvky, nemají svačiny, obědy...přestože příspěvky od státu si pravidelně vybírají. mnohé děti mají neurologické či psychiatrické diagnózy jen proto, že se jim prostě nikdo nevěnuje. tak berou prášky aby ve škole byly klidnější. Mnohé se narodily s abstinenčními příznaky.

Na městské části, kde působím, mají sociální pracovnice tolik práce, že chodí pouze na "ohlášené návštěvy" a děti odebírají až když je pozdě. Sociální pracovnice z případu s připínáčky byla souzená a dostala podmínku....

Chápu Váš pohled, že zodpovědnost je na rodiči. Já však denně vídám děti rodičů, kteří nejsou schopni nést zodpovědnost ani sami za sebe.

A já znám osobně nejspíš víc než desítků takových, kterým soudy a sociálka tak zasahují do života, že to nezvládají, rozpadají se jim vztahy, odmítají péči o děti o které se starat chtěli, protože je to "jako u blbých".

Sama se občas cítím být rukojmím systému a to prostě v pořádku není. Minulý týden se takto rozpadl vztah lidí, s nimiž jsem v kontaktu - neustáli tlak neustálých kontrol, návštěv, soudů a posudků a nutnost neustále vystavovat dítě "v jeho zájmu" situacím, které ani ono nechtělo. Co s ním(dítětem bude teď, ví jen "ten nahoře". Dobrý život to spíše nebude. A stačilo jim dát pokoj.

Asi to bude tím, co jsem psala výše - stovky pracovišť a každé s jinými lidskými kvalitami nebo rezervami....

V porovnání našich dvou zkušeností, paní Majová, to bude i tím, že vy žijete zřejmě (jak jsem pochopila) v poklidném moravském městečku, kdežto já působím uprostřed druhého největšího města v republice. A tady se ty "socky" (s prominutím) kumulují na více místech, nicméně spadají pod jeden OSPOD. Tato zkušenost je nepřenositelná.

Nechci aby to vyznělo arogantně, paní Jano. Chápu, že máte zkušenost se zásahy OSPODU do rodinných vztahů. Ale někde je ten dohled prostě potřeba - od té doby ( horizont 10 let) co jsem důsledně začala upozorňovat učitelky na opakující se podlitiny na tělech některých dětí, se jejich výskyt markantně snížil. Otázkou je, jestli teď v těchto případech rodiče z plavání neomlouvají...

není to arogantní...jen...naivní. Ne ze zlé vůle - jen z nezkušenosti.

Ale to by bylo na dlouho a ani to sem (na blog jako celek) nepatří.

Nikdo, ani král, ani císař, ani vůdce, ani vláda, ani nějaké sdružení, ani žádný jednotlivec, nemá právo vměšovat se násilím do životů jiných lidí.

Zasloužená karma.

Veronika Valachová - vy vytrvale a zatvrzele obhajujete neobhajitelné. Čím to je? Vím, že máte vazby na Norsko, ale proc tak za kazdou cenu hájíte očividné selhání Barnevernetu? Co říkáte na tu odebranou 9ti mesicni holciku ceske matce? Kterou Barnevern se zcela vylhanými argumenty zadržoval a nyní s hambou po zásahu soudu museli dítě vrátit české matce.

Já nehájím žádnou sociálku (a v tomto diskutovaném případě už vůbec ne), já hájím pravdu. Ano, v tomto případě musím zmiňovat jen některé pasáže, protože celý příběh Idy přinesly noviny na desítkách stran. (11 dílů, taková menší kniha). Ani na všechny ty díly nemohu dát odkaz, protože je mám v počítači v pdf (bylo to pr předplatitele a já o zaslání požádala známou), nevím, jestli by se to dalo sem nějak hodit. V případě té devítiměsíční holčičky je dobře, že se situace vyjasnila a krajská komise neschválila odebrání (zatím bylo v platnosti jen předběžné opatřené). Podrobnosti ale neznáme, protože jsme z případu nečetli žádné dokumenty, ani tvrzení všech aktérů (jen rodiny, ale už ne lékařů, soudu atd.)

Hájíte zlo. Nevšiml jsem si, že byste nekde bojovala na straně rodičů odebraných dětí. Jen obhajujete ten zdivočelý systém co se vymkl kontrole, coz priznávají i politici v Norsku. Ale chápu, byla to vaše vysněná země s úžasným sociálním systémem, člověk nechce pricházet o svoje sny.

Nevšimla jsem si, že by paní Valachová někde napsala, že Barnevernet je bez chyby... Jen pokazuje na to, že příběh není tak černobílý jak ho bojovníci proti Norsku chtějí vidět....

A k tomu boji za děti - občas je potřeba bojovat i za neodebrané děti, které jsou týrány třeba vlastními rodiči.

A právě chování matky vedlo zřejmě prapůvodně k Idiným velkým problémům.

A cim jste tedy pomohla vrátit neprávem odebrané děti Evě Michalákové a rodině Bodnariu? Vy patříte k tzv. "ponorkám"? Co jste pozitivního udělala? Nic.

Mohl byste mi vysvětlit co je to "ponorka"?

Evě Michalákové jsem poslala v počátcích kauzy (to jste vy bojovníci ještě nevěděli, že tato paní vůbec existuje) peníze na norského právníka...Bohužel jsem potom zjistila, že z tohoto účtu se platí "tisk"...

A jinak - vy jste přesně případ levicového přístupu "kdo nejde s námi jde proti nám" - jen proto, že člověk nevidí svět hloupě černobíle ho osočujete z bezcitnosti.

A jako obvykle jen dodám, že nemám podklady pro to abych soudila paní Michalákovou nebo rodinu Bodnariu.

Informace totiž pochází stále od těch stejných lidí, u nichž jsem se již několikrát přesvědčila, že s pravdou mírně řečeno manipulují.

No, mě praktiky téhle norské sociálky trochu připomínají vyprávění lidí,kteří si prošli za války nějakým tím ústavem na převýchovu,,konkrétně u tohoto případu bití,omezování osobní svobody a nepochopitelný fakt,že pracovníci Banevernu zapomínají,že svým často děsivým jednáním,zanechávájí šrámy na dětských duších..rozumím tomu že děti ze strany státu mají mít nějakou možnost pomoci,rodiče si nikdo nevybírá,ale to co jsme v poslední době mohli sledovat u norské sociálky,tak to už je trochu moc...

Nevím, proč bych měla bojovat na nějaké straně, nejsem nezávislý soud a mohla bych svými subjektivními soudy hodně ublížit cizím dětem. Lhát totiž mohou instituce i rodiče. A všechny materiály, podklady, věci ze spisů jsem neviděla v žádném z případů. Pouze se ozvu, když jsou fakta známá a publikují se zde v neúplné podobě nebo se dokonce někdy publikují lži.Norsko považuji za stejně vyspělou zemi jako ČR, není to ani ráj, ani Severní Korea. A na tomto případě je třeba vidět kvalitní novinářská práce. Norská, nepotřebovali k tomu rady ze zahraničí. Asi tak, osobní útoky nepřijímám, ani se k nim neuchyluji.

a můžeme přidat další - třeba tento případ, kdy jednání sociálky nechává prověřovat hejtman!

http://www.aftenbladet.no/nyheter/lokalt/sandnes/Tilsyn-hos-barnevernet-etter-feilsiteringer-3869186.html?spid_rel=2

Ale Ida byla psychiatricky hospitalizovaná a léčena. Také v těch zařízeních se má pracovat s mladistvými s poruchou chování a s psychickými problémy. A navíc: já neargumentuji proti tomu, že péče měla být lepší a že systém dívce ublížil. Už jen tím, že ji poslal tak daleko. Na soudu v roce 2015 Ida projevila přání, aby byla přemístěna do pěstounské rodiny nebo ústavu v jejím regionu- Haugesund. Na co jsem reagovala? Na to, že Idiny velké problémy způsobil až "systém." Ne, ten s jejími už existujícími problémy neuměl zacházet. A to se v tom dlouhém příběhu na pokračování kritizuje. Norští novináři v tom seriálu předvedli skvělou práci a dali slovo všem (vyzpovídali advokáta matky, vedoucího místní BV, představitele různých ústavů, celostátních orgánů- např. Bufeat, policie). I BV v Idině obci prohlásila, že ten případ byl řešen velmi špatně. Bude jen dobře, když tento případ zlepší spolupráci mezi sociálkou a adolescentní psychiatrií atd. Jen se mi nelíbilo tvrzení, že Idu zničila jen sociálka- to neodpovídá jejímu příběhu.

Nikde jsem nezachytila ani zmínku o otci dívky, je něco v sérii článků?

Otec dívky (vlastní) je neznámý (nevím, jestli vůbec ví, že se narodila). Podle článků s nimi nikdy nežil, Ida ho nezná. Problematické bylo už Idino rané dětství. Když bylo Idě mezi 3-6 lety, sociálka na ni dostala šest podání. Např. ve věku 2,5 roku běhala v časných ranních hodinách po ulicích jen v plenkových kalhotkách, matka s ní nebyla, mohlo se jí něco stát.Ve školním věku sociálka rodině pomáhala zaplacením družiny (ta tam není tak levná jako v ČR) a kroužků. Ale moc to nepomáhalo, v mladším školním věku Ida volala na sociálku, že chce pryč...Opravdu to nefungovalo tak, že by ji ihned při sebemenším problému odebrali z rodiny. Léky na uklidnění brala už v Africe...

Takže problémů už v rodině až nad hlavu dospělého, natož dítěte...

Děkuji.

Další zmařený mladý život.

Ida potřebovala psychiatrickou péči už předtím. Četl jste celý její příběh (10 dílů, 11.díl jsou pak rozhovory se všemi zainteresovanými osobami?). Ida se sebepoškozovala, chtěla umřít atd. už před tím odebráním. Učitelka nenahlásila sms, volala záchranku až poté, co jí Ida oznámila, že právě snědla velkou dávku valia a zvrací krev (byl to falešný poplach, ale to učitelka nemohla vědět). Až potom to řešil BV, zjistil, že matka si vůbec neuvědomuje obrovské psychické problémy své dcery a nechce je řešit. Navíc její přítel (Afričan) byl k Idě násilný (2. díl)... Nejdříve situaci řešili tak, že Idu umístili k pěstounce v jejich obci- k paní, kterou znala. Tato žena (podnikatelka, matka tří dětí) Idu nemohla zvládnout. U ní se Ida také pokusila o sebevraždu a musela být psychiatricky hospitalizovaná poté, co jí už zmíněná učitelka naznačila, že několik desítek sms denně je přece jen moc (3. díl). Ano, Ida by potřebovala dobrou péči psychiatrů a psychologů, lepší, než kterou dostala. Ale tvrdit, že její problémy přímo zavinila BV a předtím to byla normální, spokojená holka je trochu mimo realitu...

Velkou chybou také bylo převézt Idu do Bergenu do tzv. otevřeného zařízení, kdy mladiství mohou volně chodit ven a do města. Ida chtěla odjet autobusem za matkou, ale místo toho s jinou dívkou a nějakým klukem (ten se už ufetoval k smrti) skončila v parku a totálně se zdrogovala. Pak byla pod silným vlivem drog násilná k policistům, kteří ji pacifikovali.Systém moc nevěděl, co s ní. Ale musím přemýšlet, kdo ji zničil více- její vlastní máma, nebo sociálka? Proč ji její vlastní máma nezajistila psychologickou a psychiatrickou pomoc už dříve? Otřesný byl taky ten odjezd do Afriky a pobyt tam- bylo to ze dne na den, ani Idina škola se to nedozvěděla, ani se s nikým z kamarádů nestihla rozloučit. A to jenom proto, že si matka na internetu našla muže a myslela si, že je to ten pravý. Nevím, v jaké africké zemi pobývali (to v žádných materiálech specifikováno není), ale taková změna prostředí je pro dospívající 11- letou dívku už tak těžká. A na rozum pak člověku nejde, proč svoji dceru pak ještě matka na 7 měsíců poslala do sousední africké země k nějakému pastorovi (známý jejího 2. afrického přítele). Je tohle normální u milující mámy? Nepůsobí tohle dětem velké trauma a psychické problémy?

ano - a jak to souvisí s prokázaným totálním diletanstvím sociálky, která ignorovala všechna doporučení lékařů?

http://www.aftenbladet.no/meninger/debatt/Glassjenta--hva-kan-vi-lare-3864316.html

Souvisí to s příčinou Idiných problémů. Proč to bagatelizujete, paní Fialová? Vám se zdá, že matka (možná i otec) jsou bez viny a Idiny problémy začaly až když utekla z psychiatrické péče, zdrogovala se a dostala se do rukou policie?

Je-lil Ida psychiatrický pacient, nakládá se v Norsku s nemocnými takto? Jen proto, že jsou nezletilí? Takto vypadá péče o děti? Prokazatelné je, že před zásahem BV neměla Ida problémy s policií. Jednalo se o traumatizované dítě, kde byla na místě pomoc, a ne další týrání, které vedlo k prokazatelnému zhoršení jejího zdravotního stavu a přímo ji ohrožovalo na životě. Znamená snad stigmatizace psychickým onemocnění, že je člověk snadnou obětí a systém si vůči němu může dovolit vše?

Ne, že bych s Vámi nesouhlasila, ale...pokud popis "vytažený" z článků odpovídá realitě, není primárním viníkem systém (který selhal taky), ale zcela pragmaticky - matka.

Takové obviňování (jakkoliv oprávněné) za špatné řešení následků se současným opomíjením přičiny pak může jen vést právě k odebírání dětí "s opatrnosti" - aby se toto znovu nestalo.

O děti se mají v prvé řadě starat rodiče. A jak to tak opatrně sleduji, žádnou "kritiku" matky jsem nikde nezaznamenala.

Uf...."Z opatrnosti"

Obykle to nekomentuji, ale...milí mínusující, co je odsouzeníhodného na tvrzení, že se o děti v prvé řadě mají starat rodiče?

O tom nikdo nepochybuje, ale sociálka, když už, má mít snahu pomoci CELÉ selhávající rodině, než vůbec začne uvažovat o možnosti odebrat dítě. Než vůbec pomyslí na rozbití rodiny.

(P) nemocné Norsko - http://www.altombarnevern.no/psyke-norge/

O tom jsem ale nepsala.

Tak trochu případ pro psychiatra. To děvče, myslím.

Ano, to oběti BV často bývají. Z toho jejich "dobra" totiž člověk chtě nechtě u psychiatra skončí.

Jak jinak, pane Ruščáku. Jednoduché, černobílé, populistické....a nepříliš moudré. Jak se díváte na roli matky Idy v tomto příběhu?

Můj komentář je následující: i kdyby měla špatné dětství (měla), i kdyby pro ni její matka nebyla ideálním vzorem (nejspíš nebyla), tak patnáctiletá holka, TRESTNĚ UŽ ODPOVĚDNÁ HOLKA, když řekne, že chce být s matkou, tak, je-li bezúhonná, což před odebráním byla, tak s ní prostě má být a nikdo, absolutně nikdo, nemá právo ji od ní oddělovat. Ne v patnácti letech, a už vůbec ne tímhle způsobem.

A jistě - za vše může systém, přestože dítě bezprizorně v péči matky pobíhalo nad ránem v plenkách po ulici....

Máte pocit, že patnáctiletá holka běhala nad ránem v plenkách po ulici?