K té logice "nic se mi nestalo, tak je to všechno OK" - když mi bylo 17, měl jsem možnost být v Lyonu na dva týdny u známé mých rodičů, která tam žije a mít tak město k "prozkoumání" zcela podle vlastních představ. Nevěděl jsem nic o "banlieues", H.L.M. ani ničem podobném a navštívil jsem spoustu míst, o nichž jsem se poté dozvěděl, že jsem to nemusel přežít. Nic se mi nestalo a můj tehdejší dojem byl, že to jsou akorát stará paneláková sídliště jako třeba v Praze na Jižním Městě. Kdybych byl jako "českonorské matky", mohl bych na základě téhle zkušenosti říct, že každý, kdo mluví o problémech s banlieues si vlastně vymýšlí, protože já jsem tam byl a nic se mi nestalo. Stejně tak jsem navštívil Schaarbeek a přežil to bez úhony a kdybych byl jako tyto ženy, tak bych taky mohl tvrdit, že jsem tam nikde žádné džihádisty neviděl, tak to musí být výmysl. Dámy by si měly uvědomit, že to, že něco funguje špatně, je mnohem snadněji dokazatelné, než tvrzení, že je vše v nejlepším pořádku, protože pro dokázání prvního lze nalézt jen dostatečný počet pochybení, zatímco pro vyvrácení druhého stačí najít jen jedno.

Taky mě okouzlují typy, kteří v diskuzi napíší: já znám jednoho (dosaďte jakoukoli problematickou menšinu) a ten je fajn.